Je jednou z mála lidí, kteří se u nás věnují specifickému uměleckému odvětví – vědecké ilustraci. Její práce doplňuje řadu populárně-naučných knih pro děti, naučné stezky po České republice, ale také kuchařky. Jak se obor vědecké grafiky vyvíjí? Jak funguje práce s vědci a dá se vědeckou ilustrací v dnešní době uživit? V rámci letního seriálu popularizační inspirace přinášíme rozhovor s Pavlou Dvorskou.
Jaká byla vaše cesta k vědecké ilustraci?
Vlastně mě k tomu dovedl manžel, ovšem dávno předtím, než se jím stal. Jako dítě jsem četla knížku, kterou měl v té době doma snad každý – Hledání přírody od Karla Patočky. Zamilovala jsem do těch ilustrací a začala sama kreslit. Když jsem přišla na Střední uměleckou školu v Brně, v posledním ročníku mě učil můj manžel. A já zjistila, že on je autorem těch krásných ilustrací, které jsem obdivovala.
Potom jsem šla na vysokou školu a věnovala se jiným věcem, volné tvorbě, ale postupně jsem se k vědecké ilustraci vracela. Hodně mi pomohlo, že jsem se účastnila soutěže v botanické ilustraci, kterou jsem dvakrát vyhrála. A od té doby, co jsme spolu začali s mým mužem žít, pracujeme na některých knížkách společně. Naše první spolupráce byla na asi desetidílné sérii Encyklopedie zvířat, na které jsme se podíleli s řadou dalších autorů. V poslední době jsme pracovali například na sérii knih od Albatrosu, jako je Zázračný svět hmyzu či Atlas ohrožených živočichů.
Máte nějakou preferenci, co kreslíte raději?
Osobně mám velmi ráda botanickou ilustraci. Stromy a rostliny obecně jsem si kreslila již od dětství. Mám takový deníček, když mi bylo asi devět let a kreslila jsem si tam, jak postupně rozkvétají rostliny na babiččině zahradě: sněženky, bledule, jaterníky, průběžně celým rokem.
Před pár lety jsem v oblasti botanické kresby spolupracovala s paní Látkovou na knize Rostliny a výživa velkomoravských Mikulčic, to bylo silně vědecké, knížku vřele doporučuji. Také jsem pracovala na třech kuchařských knihách s paní Vlkovou, které se věnují jak vaření, tak rostlinám. Autorka je botanička, takže stála o to, aby v knihách byla botanická kresba. Díky tomu jsem se naučila spoustu rostlin. Máme na chalupě zahradu, kde jsem si i některé z těch, které jsem kreslila, později vysadila. U rostlin je navíc ta výhoda, že si je můžu vzít domů, vytrhnout a přesně vidět například jejich kořenový systém.
Ale jinak mám ráda i zvířata. Jediný rozdíl mezi mnou a manželem je, že on je specialista na antropologii, pravěk, a tam já si tolik nevěřím.
Jak volnou máte ruku při tvorbě vědeckých ilustrací?
Vědecké ilustrace musí být v principu přesná. Mám ráda, když je na tvorbu dost času a můžeme si s autory textu psát, konzultovat a upřesňovat zadání. Autoři nás opravují, abychom měli správný počet žilek na listech rostlin, správný počet šupin na tělech ryb a tak podobně. Zároveň máme poměrně volnou ruku ve velkých kompozicích. To, jak zvířata zasadíme do jejich přirozeného prostředí, jak bude vypadat barevnost, atmosféra, pohyb, jejich vzájemná interakce. Tam je prostor pro kreativitu.
Od koho nejčastěji přichází zadání? Jsou to vědci, nebo nakladatelé?
Jsou to jak autoři, tak nakladatelé. Teď třeba máme dlouhodobou zakázku od nakladatelství Aventinum na atlas hmyzu, jejíž část jsme nakreslili už před několika lety, teď ji dokončujeme. Celkově to bude přibližně tisíc kreseb. Musíme si všechny exempláře sami vyhledat, přečíst dostupné informace a až bude hotovo, tak zjistíme, co na to řeknou odborníci a nakladatel, co bude třeba opravit...
Když jsme pracovali pro již zmíněný Albatros, tak tam byla moc pěkná spolupráce přímo s autory, vědci. Vždycky jsme poslali nápady na ty velké kompozice, oni to schvalovali, psali nám, co by chtěli změnit. To bylo osobnější
Když máte zadání na nějakou exotickou flóru nebo faunu, podle čeho kreslíte? Co je předloha?
Pokud to nejde jinak, tak musíme pracovat s fotografiemi. Hodně si toho vždy načteme, vybereme typické znaky pro jednotlivé rostliny nebo zvířata a na ty je pak v kresbě kladen zřetel, a právě v tom by měla být vědecká ilustrace více didaktická než fotka.
Dříve byla realita více romantická. Manželovi některé exponáty, které kreslil, nosili například z muzea. Když kreslil Pomologický atlas, tak zase dostával čerstvé ovoce a květy.
Jak se obor vědecké ilustrace posouvá v čase?
Dnes se hodně kombinuje ruční kresba nebo malba s prací na počítači, často s fotografií. Potom se to následně upravuje ve Photoshopu. To může svým způsobem celou práci hodně usnadnit, zrychlit. Velká otázka současnosti je samozřejmě i umělá inteligence. Tam je ale ten charakter zatím silně neosobní. Ruční práce pořád vede.
Předpokládám, že vy stále vše kreslíte ručně, bez pomoci počítače…
No samozřejmě, jen pastelky a tužka – to mě naučil manžel. Jsou to sice trošku kvalitnější pastelky, než koupíte dětem v papírnictví, ale pořád je to všechno ruční práce na papír. Při větších plochách používáme i pastely.
K čemu by podle vás měla v dnešní době sloužit vědecká ilustrace, kde je její nezastupitelné místo?
Většina věcí, které dělám, jsou opravdu čistě populárně naučné publikace, cílovou skupinou jsou převážně děti. Tam si myslím, že má ilustrace stále své nezastupitelné místo. Fotografie, kterou jinak velmi obdivuji, kresbu v těchto případech nenahradí. Stejně tak u různých atlasů, encyklopedií nebo třeba u těch archeologických témat, kterým se věnuje manžel.
Jak dneska nahlíží vaši studenti na vědeckou ilustraci? Je to směr, který je zajímá?
Vědecká kresba je na Střední škole umění a designu v Brně, kde učím, součástí oboru Grafický design – Ilustrace. V každém ročníku se najde někdo, kdo se pro tento směr nadchne. Teď třeba mám v prvním ročníku dvě velmi nadané dívky, které vědecká ilustrace zajímá a mají nesporné nadání.
První úkoly, které žákům dávám, jsou vždy realistické – rostliny, houby, zvířata. Jdeme sice velmi rychle ke stylizaci, ale vždycky je tam několik úkolů, na nichž by si měli osahat realistickou kresbu. Pokaždé se najde někdo, kdo je na vědeckou ilustraci nadaný – to ale ještě samozřejmě neznamená, že to bude chtít dělat do konce života.
Kdo od nás nebo ze zahraničí vás na poli vědecké grafiky inspiroval?
Vědecká kresba má v České republice velkou tradici. Počínaje už Mánesem a Svolinským. Bezesporu zajímavou osobností na poli vědecké kresby je Jan Dungel, ilustrátor, cestovatel a vědec, který objevil mimo jiné přítok Amazonky. Pak celá škála ilustrátorů okolo nakladatelství Artia-Aventinum, Albatros a Academia; je jich opravdu hodně.
Ze zahraničních autorů obdivuji například Ernsta Haeckela, který je známý především svými kresbami bezobratlých, tvořil z nich nádherné kompozice. V oblasti botanické kresby například Anna Mason a Rosie Sanders.
Kolik času věnujete vědecké grafice a kolik jiným oblastem?
Tak napůl. Primárně učím a vedle toho se věnuji volné tvorbě, která se také týká většinou přírody. Pracuji v grafických technikách převážně ve více barevném linorytu a leptu. Také se věnuji ilustracím poezie.
Většinou to je tak, že když mám zakázku na vědeckou kresbu, dělám vědeckou kresbu, a když ji nemám, tak se s velkou chutí pustím do volné tvorby. Mám oboje ráda úplně stejně.
Dá se v dnešní době vědeckou ilustrací uživit?
No, já nejsem moc praktický typ, takže... (smích). Ale myslím si, že i ti, co jsou mnohem praktičtější než já, to mají těžké. S velkým vypětím se vědeckou kresbou možná uživit dá, ale mzda bude podprůměrná. V podstatě to nejde, pokud člověk nespolupracuje se zahraničím.
Za knižní ilustrace je obecně málo peněz a je na ně obvykle málo času. Existují nakladatelství pro děti, jako Baobab nebo Meander, která knihám dávají velkou péči, čas, kvalitu, najímají dobré výtvarníky. Ale například i Albatros nám řekl, že na další knihy ze zmíněné série nejsou peníze. A to přesto, že s nimi byli všichni spokojení a některé vyšly v několika světových jazycích.
Takže když jste mluvila o spolupráci se zahraničím, u vás je to v rovině toho, že vaše knihy vycházejí v cizojazyčných mutacích, chápu to správně?
Ano. A v těchto případech za to aktuálně dostáváme úplně minimální odměnu, ale máme dobý pocit, že to vyšlo v zahraničí. Před dvaceti nebo více lety tomu bylo jinak, za cizojazyčné vydání se dostávalo třeba sedmdesát procent původního honoráře.
Pavla Dvorská vystudovala Střední uměleckou školu v Brně a poté Fakultu výtvarných umění na Vysokém učení technickém tamtéž. Věnuje se vědecké ilustraci, často spolupracuje se svým manželem, známým ilustrátorem zaměřujícím se na pravěk, Pavlem Dvorským. Její práci můžete obdivovat například v knihách Zázračný svět hmyzu či Atlas ohrožených živočichů od nakladatelství Albatros. Ve své volné tvorbě se taktéž věnuje přírodním motivům.
